SLOVENSKO 2003
 
Místo a datum konání: Hodrušské Jazero, střední Slovensko 20.6.-22.6.2003
Pořadatel: Oldford Club Slovakia
 

  Nevím čím to je, ale Fordí srazy na Slovensku ve mě zanechávají vždy příjemný pocit a nebylo tomu jinak ani u letošního srazu. Ale pěkně od začátku. Něco po druhé hodině odpolední v pátek, vyrazila z Brna kolona tří překrásných Fordů směrem na východ.  Já s Lucií s Capri streetmachine a Forďáci Kloubci s vlajkovou Granadou a poměrně čerstvě renovovaným Escortem. Cesta na Slovensko byla zdlouhavá, samá objížďka, ale vcelku příjemná. V podvečer jsme dorazili na místo srazu. Malý kemp napovídal, že sraz bude probíhat v komorním duchu, z čehož jsme byli i potěšeni. Páteční večer byl příjemný a vřelý, místní omladina byla unesena vozy. Popíjelo se jak u kiosku, tak u ohně, u aut, zkrátka všude. Bylo však znát i zklamání ze zpráv o tom, že České zastoupení se už nejspíš o moc nerozšíří. Cca v 23:00 nám odpojili přívod alkoholu i všeho ostatního s příslibem, že zítra určí zavírací dobu jen naše žízeň, přišly však na řadu domácí zdroje hostitelů, kteří se nenechali zahanbit. Na závěr večera jsme ještě zhlédli číslo z repertoáru skupiny Kiss provedené místním umělcem, který nejprve o zem rozbil a poté se pokusil zpopelnit kytaru poměrně slušné kvality. To mě bolelo!

  Sobotní ráno nás přivítalo „hlášením místního rozhlasu Mároš“ informujícím o různých poplatcích a nabídkách Oldfordshopu, pro nás pak rychlá snídaně (jsme hrozní spáči), káva v autě a odjezd na náměstí krásné renesanční Báňské Štiavnice, odkud se začal odvíjet program celého dne. Vystavení našich youngtimerů  se prolínalo s přehlídkou opravdových veteránů. Byl zde také start orientačního závodu, který naplňoval nejpodstatnější část dne. Všichni jsme strašně bloudili, přitom jsme však měli možnost opájet se krásnou krajinou. Trasa měla mnohá převýšení a na jejím konci byly (aspoň teda moje) brzdy tak zahřáté, že odmítaly poslušnost. Po příjezdu do cíle (do kempu) jsme se s Lucií vydali opět do B. Štiavnice na večeři, čímž jsme prošvihli Fordí olympiádu, takže vůbec nemám tušení o jejím průběhu.  Nicméně i olympiáda měla své vítěze a tak následovalo vyhlášení výsledků všech konaných soutěží. Poháry, diplomy, věcné dary a triumf brněnské reprezentace.

  Večer probíhal poměrně tradičně, hořící vatra, bujaré veselí, bylo dovezeno hotové grilované prasátko a místní D.J., taky hotový a pro změnu bez tepelné úpravy (tzn. syrový). Perlou večera se stala bohatá, ale opravdu bohatá Oldfordtombola plná jak hodnotnějších, tak i drobných cen, až „pičovin“. Kromě nás musel vyhrát snad každej. Tombola se však hlavně postarala o výbornou zábavu.

  Nedělní ráno bylo v duchu balení stanů a zapřahání aut na lana. Bourání se stává smutnou tradicí srazů. Tentokrát to odnesly tři auta, a to už cestou na sraz. Následoval výlet do místního hornického muzea v přírodě. Byl vcelku nezáživný až otravný, protože hlavní atrakcí byla prohlídka dolu. Prostě díry v zemi. Byla zde však pořízena speciální fordí skupinová fotografie v pláštěnkách, ochranných přilbách a s lampami v ruce. To se prostě jen tak nevidí. Někdo již odtud zamířil domů, někdo zůstal ještě na oběd, nicméně toto byl konec srazu. Příjemného, komorního, perfektně připraveného a maximálně vydařeného.

Autor článku: Martin Šamonil, Fordever Club Brno

Fotky budou časem...