2. SRAZ VOZŮ AC COBRA 2000

Místo a datum konání: Valtice, 29.7. a Brno, 30.7.2000
Organizátor srazu: Mirek Černý, KIT&OLD

Na tuto akci jsem se těšil už od loňského podzimu, kdy jsem se dozvěděl o existenci domácího Cobra Clubu a taky to, že jsem už jeden sraz prošvihnul. Od té doby jsem ve spojení s organizátorem těchto akcí, těžkým pohodářem Mirkem Černým, jehož zásluhou se objevil článek o replikách AC Cobra v časopisu Speed. Pravidelní čtenáři si jistě vzpomenou na titulní stránku s červenou Cobrou, po které se plazila Kubelková.
Na sraz jsem se důkladně připravil a vybaven  foťákem a kamerou jsem  sobotního dopoledne vyrazil  vstříc události roku. Jely jsme čtyři vozy - Capri, Cortina, Jaguar XJS a Jeep Wrangler.
Do Valtic jsme dorazili kolem půl jedenácté, když už byly všechny Cobry (asi 18 ks) vyrovnány do řady na terase zámku. Auta jsme nechali na kraji terasy a s očima jak tenisáky jsme začaly obcházet tu nádheru. Měli jsme na to 3 hodiny, takže jsem si prošel kus po kuse pěkně do detailu. Mezi replikami byl i stříbrný originál z roku 1966. Téměř všechny vozy byly z Německa. Po jednom kuse dorazili ze Švýcarska, Maďarska a překvapivě i ze Slovenska.

nalevo originál, napravo replika od DAXe. Když nasednete do Cobry, nesedíte o moc výš než já.

Nad zámkem se neustále proháněly zlověstné mraky, ze kterých mají všichni majitelé roadsterů smíšené pocity. Proto jsme viděli i zaplachtovávání interiérů v rekordních časech :-)
Majitel originálu, ochotný člověk, předvedl svou Cobru s bigblockem Ford se vším všudy. Odklopil kapotu a nám se naskytl pohled na protáhlý vzduchový filtr, pod kterým dosud podřimoval mohutný čtyřkomorový karburátor. Filtr byl také sundán, aby se karburátor stačil "nažrat", pán otočil klíčkem a z mohutných postraních výfuků zaburácel koncert pro 8 válců a obsah 7,4 l. Ať si kdo chce co chce říká V8 má nejlepší zvuk na světě !

Já pak chodil s kamerou a u každého vozu jsem se zastavil a dělal krátký komentář. Vtom mě nějaká česky mluvící paní oslovila větou: "a což si do toho takhle sednout?". Myslel jsem, že je to nějakej vtip, právě jsem totiž stál u originálu. Pan majitel se přitočil a otevřel mi dvířka. Já se - trochu v transu -  nemotorně nasoukal do hliníkového kokpitu. Nasedání do tohoto vozu si opravdu člověk musí nacvičit. Sedadla na podlaze a vysoké prahy vyžadují jistý grif. Jakmile jsem zajel až na dno koženého sedadla, pán mě pro vytvoření dokonalého pocitu přepásal čtyřbodovými pásy. Byl jsem jako v mdlobách....v káře za 11 milionů nesedí člověk každej den.

Vždycky jsem si myslel, že je z Capri díky dlouhé kapotě a bouli na ní špatný výhled. Jak jsem se mýlil ! V Cobře jsem měl výhled sotva poloviční. Ale je to všechno určitě jen o zvyku. Mít ji doma (jednou snad) asi bych si na tuto skutečnost po pár vyjížďkách zvyknul.

Krátce po obědě se začali lidé v kožených bundách soukat do svých vozů a začali je tůrovat, což se  na zámecké terase nádherně rozléhalo. V plánu totiž byla vyjížďka po okolí. A tak se notně burácející had pohnul z nádvoří. Myslím, že to pro obyvatele Valtic a okolí to muselo být něco výjimečného. Cestou jsme totiž v drtivé většině potkávali kombíky nebo Škodovky opatřené vozíkem. Inu, kraj vína...
Po návratu se vozy opět seřadily na terase a vyjížďka byla ukončena mohutným lijákem. Takže opět jsem byl svědkem komického pobíhání s plachtami.
Pro účastníky srazu bylo pak připraveno grilování, ale to já už uháněl na Brno a těšil se na druhý den.
Nedělní dopoledne bylo zalité sluncem a my to na sraz měli kousek, protože se Cobry přemístily z Valtic na brněnský Masarykův okruh. Majestátní příjezd kolony neměl chybu. Dokonce přibyly dva vozy, které jsem předešlý den neviděl. Po seřazení v boxech a krátké přípravě vyrazily Cobry na okruh, aby zahřály motory a gumy. Po té se šikmo seřadili k hrazení, oddělující boxy od trati. Slečna Kubelková se zeleným praporem odmávla start stylem spíše známým z prvomájových průvodů než ze závodů F1. Jedna Cobra za druhou vyrážela vstříc zbytku roviny a první pravotočivé zatáčce.
Ani jsem si nestačil přichystat kameru a už se kolem nás se šíleným řevem mihnul stříbrný originál. "To snad jel nějakou zkratkou, ne?" mihlo se mi hlavou, protože ostatní vozy ani zdaleka nebyly na dohled. Podle našich odhadů projel rovinkou rychlostí hodně nad 200 km/h. U vozu, který udělá 0-96km/h za 4,2 sekundy (pro srovnání: Ferrari F40 = 4,5 s.) se nelze ničemu divit, že ?

V každém případě i na repliky byl krásný pohled, ale žádná z nich neměla tak krásný zvuk motoru. Jezdilo se s přestávkama v boxech, kde stál houf lidí dychtivých po svezení. I mě to samozřejmě lákalo, ale než jsem se se svou zdrženlivou povahou dostal k originálu, začalo pršet, což znamenalo konec ježdění. Přeháňka byla krátká, ale i po částečně vyschlém asfaltu se už nikomu moc nechtělo jezdit. Mirek řekl, ať si jdu protáhnout Capri po okruhu. Tak jsem vyrazil. 
Zároveň se mnou vyjela i Cobra s motorem Chevy 5,7l, která měla skoro stejný odstín laku jako já. Řekl jsem si, že si ji pokusím udržet. V zatáčkách jsem se s tím vůbec nemazlil, a jel jsem na hranici smyku. To jsem ji vždycky dotáhl na 10 metrů, ale na rovince mi vždycky ujela tak na 50 metrů. A tak to šlo pořád, až jsme zajeli do boxů. S pánem ze zelené Cobry jsem se dal do řeči, on mi uznale řekl, že jsem mu šlapal na perka. Na druhou stranu to nemohl moc prohánět, měl nějaké problémy s motorem ve vyšších otáčkách.
Ale i tak jsem byl spokojen i když jsem pěkně ojezdil přední pláště.
Jediná Cobra, replika od Pilgrima se slovenskou posádkou, kroužila bez přestání. Pánové asi měli nějaký vztah k zemědělství, protože se několikrát řádně "proorali" mimo trať.
To už se schylovalo k ukončení programu na okruhu, kdy se i část majitelů rozloučilo a nabrali směr na Německo. Zbytek se vrátil to Valtic na večeři.
Já se jak ve snu vrátil domů a při důkladném mytí mého Capri před garáží se mi před očima odehrávaly uplynulé dva dny, na které asi nezapomenu do konce života.